III. ŘÁD STRÁŽCŮ

Přejít do sekce bratrů a sester

III. ŘÁD STRÁŽCŮ KORUNY A MEČE (dále jen III. ŘÁD)

je vstupní branou do ŘÁDU STRÁŽCŮ KORUNY A MEČE PŘEMYSLA OTAKARA II., KRÁLE ŽELEZNÉHO A ZLATÉHO.

 

Tento ŘÁD vznikl jako pocta poslednímu Přemyslovskému králi, který byl, ve své době, nejmocnější panovník v Evropě. Snažil se Evropu spojit a sjednotit proti nájezdům z Osmanské říše.

 

ŘÁD založili naši prapradědové a pradědové a dědové a otcové, významné osobnosti, které společně bojovali za založení Českého státu, jej dále rozvíjeli ...

 

Jeho vznik se datuje do období před zhruba 100 lety, jako organizace pokračující ve šlépějích Maffie.

 

Měl, právě v začátcích nového státu, upozorňovat jeho občany na bohatou historii našeho národa a navázat na slavnou dobu posledního přemyslovského (českého) krále.

 

III. ŘÁD vznikl z rozhodnutí VELMISTRA ŘÁDU a je řádně zapsaný ve spolkovém rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze.

 

Je to apolitický a nenáboženský spolek.

 

V jeho řadách jsou příslušníci různých politických stran nebo náboženských organizací, kteří respektují, že Evropa je historicky křesťanskou a všichni členové ostatních náboženství se v Evropě musí chovat jako hosté a nesmí si vynucovat své náboženské praktiky na veřejnosti a v civilním životě.

 

III. ŘÁD vykonává na venek veškeré činnosti týkající se ŘÁDU.

 

Je vstupní branou do ŘÁDU, připravuje jeho žadatele na cestu do ŘÁDU.

 

Podporuje a koordinuje činnost a veškeré akce, ať již společenské, kulturní, sportovní apod.

 

Na těchto stránkách budete tedy informováni o jeho činnosti, aktivitách a možnostech, jak se zapojit do této činnosti a stát se nejprve členem III. ŘÁDU.

 

Poté, za minimálně 3 roky, kdy bude hodnocena vaše činnost ve III. ŘÁDU a projdete všemi třemi úrovněmi, se můžete snažit o to, stát se členem ŘÁDU.

 

I ten má různé stupně zasvěcení.

 

Dovolte mi, abych Vám napsal pár slov o naší organizaci, kterou jsme prezentovali u příležitosti oslav 100 let založení Československé republiky, a to v rámci akce 20.4.2018 v Mladé Boleslavi.

 

K této příležitosti jsme vydali omalovánky pro nejmenší, které rozdáváme zdarma do mateřských školek a do dalších institucí dle potřeby. Omalovánky jsou věnovány našemu prvnímu králi, kterému vděčíme za vznik Českého království.

 

Polemizovat se mnou můžeme při osobním setkání na některých našich přednáškách. Připravujeme prohlídku a výklady ,,Vyšehrad,, Karlův most,, a jiné.

 

Připomeňme začátky naší republiky, a to je zejména bouřlivé období Rakousko-Uherska, kdy se naši předkové snažili odtrhnout se od Rakousko-Uherska a osamostatnit Český národ, protože byli přesvědčeni, že na to Český národ má právo.

A to z důvodu, že již od 11. století tento národ patřil k málo vyvoleným v Evropě, který měl vlastní království, protože život v Rakousko-Uherské monarchii přinášel řadu omezení, např. vyjadřování se v českém jazyce, neboť úředním jazykem byla němčina.

Skupina těchto odvážlivců zakládala různé spolky, které měly za úkol vyvolávat protirakouské nálady a pokusy o osamostatnění. Jeden z těchto prvních spolků byla OMLADINA, která byla samozřejmě velmi tvrdě potlačena.

Následně část těchto lidí, včetně E. Beneše, který se stal představitelem tohoto odboje, po odchodu Masaryka z Česka zakládá tzv. MAFFII neboli ČESKOU MAFFII.

 

Zde bych chtěl jen podotknout, že slovo mafie je tak zprofanované sdělovacími prostředky, stejně jako třeba slovo Mercedes. Řekne-li se Mercedes, řada z Vás si představí velké černé auto. Není to pravda. Svého času to bylo velice oblíbené dívčí jméno a protože právě výrobce automobilů nechtěl, aby se toto auto jmenovalo po něm, ale dal mu jméno po své milované dceři Mercedes, tak se stalo, že dnes si lidé slovo Mercedes představují pouze jako automobil. A takových slov je v životě strašně, strašně mnoho.

 

Já, když jsem byl u svého bratra v Americe, a jeho švagrová se pyšnila, že pradědeček byl pionýr, tak jsem se pousmál a představil jsem si jejího pradědečka v červeném šátku, s bílou košilí, a samozřejmě jsem se neudržel úsměvu. Vysvětlila mi, že pionýři byli ti nejodvážnější lidé, kteří šli do míst, kde žádná tehdejší známá evropská civilizace nebyla a mohli spoléhat pouze na svoje ruce a nic jiného. Nemohli si zavolat lékaře, nemohli si jít něco koupit, prostě se opravdu spoléhali jen sami na sebe.

 

A my si samozřejmě pod slovem pionýr představujeme pouze děti v bílé košili se šátkem a takových slov je sousta.

Jedno z nich je mafie. Mafie je organizace, která skutečně ve svém prapůvodu byla založena na principu rodinném nebo téměř rodinném úzkém vztahu, kde ti lidé se skutečně spoléhali jeden na druhého. Tato mafie, která byla založena převážně našimi předními budoucími významnými politiky jako je například pan Rašín, což byl první ministr financí, a troufnu si říct, že vlastně do dnešního dne asi jeden z nejlepších, bohužel také ale jediný ministr, který byl v době své vlády zastřelen, opět velmi nešťastným způsobem. Velmi zbabělou ranou do zad, jedním z komunistických představitelů, který za to pak obdržel, protože mu nebylo ještě 21 let, trest 12 let vězení. Vzhledem ke svému chování si ho prodloužil na 15 let. Tento muž, Alois Rašín, který byl zároveň jeden ze zakladatelů MAFFIE, tak jako pan Beneš, pan Kramář, budoucí předseda vlády, a řada jiných dalších významných představitelů.

Řada z nich byla odsouzena i k trestu smrti, který byl, bohudík, následně změněn, vzhledem k vypuknutí 1. světové války, na doživotí. Po skončení 1. světové války byli samozřejmě osvobozeni, vrátili se do České republiky a zakládali naš první, samostatný stát.

Samozřejmě, že s tím velice souvisí i významná pomoc prezidenta USA, který velice obdivoval naše vojáky v Rusku, legionáře, kteří byli složeni právě jako českoslovenští, a tyto legie opravdu měli v zahraničí a ve spojených státech obrovský obdiv. Ale to je zase jiná historie, takže vraťme se zpátky. Po rozpuštění MAFFIE, která vlastně už neměla žádný smysl, ve chvíli, kdy již byla založila ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA.

Následně řada těchto významných osobností zakládá tak zvaný národnostní spolek, který se jmenoval ŘÁD STRÁŽCŮ KORUNY A MEČE (celým jménem ŘÁD STRÁŽCŮ KORUNY A MEČE KRÁLE ŽELEZNÉHO A ZLATÉHO, PŘEMYSLA OTAKARA II.

Tento spolek, vlastně neznamenal nic jiného, než jen snahu, po Rakousko-Uherském rozpadu, pozvednout národní sebevědomí, národní hrdost, a to především způsobem poukázáni na bohatou národní historii, nejen prostřednictvím historických faktů, ale i významných osobností, které byli součástí naší české historie, ale i také té celoevropské.

Tento řád není náboženský a nikdy náboženský nebyl. Tento řád skutečně je, v našem pojetí, asi něco, co bývali dříve občanské spolky, dnes zapsané spolky.

V podstatě vzato, je naprosto volným pokračováním oné MAFFIE, kde naopak jednoznačně preferuje, se prezentovat výhradně jako apolitická organizace a nábožensky volně smýšlející, takže v našich řadách jsou účastnici nebo příslušníci v řadě politických spolků, politických stran, ale taktéž i věřící z různých vír, ať už je to římskokatolická, pravoslavná, ať je to otázka třeba židokřesťanství a podobně.

Tady bych chtěl jen říci, že opravdu se jedná o spolek, který je naprosto nezávislý a jediné co nás spojuje, je hledání v historii významných osobností a významných momentů, abychom dokázali současným lidem, kteří jsou třeba i trochu znechuceni současnou politikou, že český národ procházel řadou složitých historických momentů a vždycky se z toho nějakým způsobem dostal, postavilo ho to na nohy, přestože to vypadalo, že už to s nim horší být nemůže a to bylo právě pod rakouskouherskou nadvládou, tak po protektorátu Německem. Ale i dalšími jinými politickými mezinárodními tlaky.

Samozřejmě, že tato organizace nebyla vždy oblíbena u všech politických představitelů, protože poukazovala právě na tu suverenitu českého národa, a tak, jako to bylo trestné za Rakousko-Uherska, něco podobného bylo v době socialismu, protože říkat, že český národ je samostatný a má právo na svoje vlastní rozhodování a svoji vlastní suverenitu, taky nebylo příliš oblíbené.

Takže tento ŘÁD, svého času, musel vstoupit do ilegality, protože účast v něm byla, jednoduše řečeno, nežádoucí pro tehdejší politickou garnituru.

Oblečení, které na sobě máme je dobové a nosíme ho na sobě jen při významných společenských akcích, jako je třeba oslava 100 let výročí založení Československé republiky, a je to určitá úcta k našim předkům, kteří tento spolek zakládali a v té době každý spolek měl svoje vlastní oblečení a samozřejmě dobové oblečení. A protože se do určité míry hodně orientovali historií, tak i proto my používáme vlastně obleky tři – jeden sváteční, jeden jakýsi pracovní, ryze jednoduchý černý a také klasický civilní oblek.

Soustředíme se především, jako naši předkové, na onu slavnou historii, a to už od malých dětí, kdy se pro ně snažíme vydávat omalovánky. Například teď, v současné době, jde do tisku omalovánka na motivy prvního českého krále – protože řada z vás zná spoustu králů a císařů, kteří byli v historii českého národa, ale málokdo z vás si vzpomene, že prvním českým králem byl kníže Vratislav II. neboli král Vratislav I. A na základě jeho životopisu jsme vyhotovili omalovánky, kde vlastně máme jak jeho znázornění, tak samozřejmě korunovační klenoty, významné stavby, které tento král nechal postavit a třeba už jen to, že první český král nesídlil na Hradčanech, jak si řada lidí myslí, ale naopak na Vyšehradě.

Ale to už by byla další otázka a přednáška.

Těchto přednášek děláme poměrně hodně, právě o zajímavostech českého národa, například, že na Karlově mostě bylo mnoho let popraviště a vykonávaly se zde tresty jak utopením, tak i jiné, a nebo například, že mostecká věž sloužila leta letoucí jako vězení pro dlužníky.

Vybíráme z historie ty věci, které naši novináři trošku přehlížejí, nebo přehlížet chtějí, anebo je složité pro ně tyto skutečnosti nalézt, protože naši novináři se převážně soustředí na to, co se dá najít na internetu a mohu vám ručit za to, že na internetu se dá najít hodně, hodně věcí, které nejsou bohužel pravdivé.

Naše současná činnost má 3 aspekty.

Jedním je vydavatelská činnost, to znamená, že vydáváme tyto knížky a tyto omalovánky pro děti zdarma. Dáváme je především do dětských školek a dětských domovů. Je to naše činnost, na kterou se všichni skládáme, protože ve své podstatě nezískáváme žádné státní dotace ani granty. Děláme to všechno z vlastních finančních prostředků. Dále pak děláme vydavatelskou činnost pro dospělé. To už jsou normální klasické knihy o historii. V současné době jde do tisku kniha právě o životopisu krále Vratislava I.

Druhá část naší činnosti jsou historické přednášky, které děláme jednak pro organizace, které si to přejí – ať jsou to školy, případně VŠ anebo i spolky. Přednášky jsou vždy zaměřeny na českou národní historii a mohu říct, že řada lidí je velmi překvapena z obsahu. Cokoliv vysvětlujeme, tak vždy říkáme, kde můžou, v jakých pramenech informace najít. Bohužel mnohokrát to není na internetu, ale v knihách nebo v historických momentech, jako je třeba archiv českého parlamentu, kde se hovoří o první schůzi českého parlamentu a volbě českého prezidenta, kterého se bohužel nezúčastnili zástupci, respektive, poslanci ze Slovenska, ale to už je zase jiná přednáška… Takže tato činnost v podstatě vzato ukazuje na významná historická fakta našich dějin a v mnoha případech fakta, která nejsou příliš známy.

Třetí část naší činnosti je, že jezdíme po různých historických místech, která neodmyslitelně patří k naší historii. Jedním z nich je například pomník našeho patrona neboli patrona našeho spolku – Přemysla Otakara II., který shodou okolností je právě ten, který do vínku České republiky dal toho dvouocasého lva a který se jmenoval král železný a zlatý, i když spíš by se měl jmenovat stříbrný, protože v té době měl stříbrné doly a financoval věci převážně ze svého stříbra. Ale železný proto, že velmi tvrdou rukou potrestal každého, kdo se pokusil narušit naše hranice a zlatého proto, že měl dost finančních prostředků a mohl tudíž hodně stavět a dávat lidem práci, ale to je zase opět jiná historie… Takže například návštěvu tohoto pomníku, který postavili bohužel nikoliv Češi, ale Rakušané, a postavili ho na Moravském poli, kde tento král zemřel, k jeho uctění. Moravské pole je v současné době na území Rakouska, takže se nemůžeme divit, že tehdejší socialistická vláda neměla zřejmě asi příliš velkou slabost pro to, stavět českému králi v Rakousku pomník. 

Takže to jsou tři věci, na které se zaměřuje náš spolek.

A kdo budete mít větší zájem se o nás něco dozvědět, můžete tak učinit na přes web, kde jsou na nás uvedeny kontakty ...